Možná vás při pohledu na budovu Riegrovy 51 nenapadne, jak bohatou historii má a kolik příběhů se v ní odehrálo. Pojďme se vrátit o nějaký ten rok zpátky a prozkoumat ji trochu podrobněji.
Odkud přišla rodina Požárků
Píše se rok 1870. Václavovi Požárkovi je pouhých 23 let a ve Volyni zakládá svůj konfekční podnik. Už v tak raném věku přijímá zakázky a našívá do nich své jméno.
O 19 let později přijme pozvání do Českých Budějovic, kde jako český živnostník zakládá svůj závod. Stránky novin začínají plnit inzeráty vychvalující jeho produkty a rodinný podnik je na vzestupu.
Prosperující firmu přebírá v roce 1907 jeden ze synů – Václav Požárek II. Když v roce 1911 jeho otec umírá, rozhodne se pro investici “do vlastního” a stěhuje svou ženu Františku i se dvěma syny (Václavem a Zdeňkem) do domu na adrese Hradební 291/16. Nahoře rodina žije a dole podniká. Podobně je tomu dodnes.
Zahrada v centru Budějovic
Nyní se pojďme podívat na adresu Riegrova 51, kde se dříve nacházela zahrada. Možná spíše sad. Prostor byl vykolíkovaný v roce 1827, kdy tu začala vznikat ulice a patřil rodině Schweighoferových.
K propojení příběhů obou rodin dochází v roce 1925, kdy zde Václav Požárek nachází pozemek pro svůj životní projekt – vlastní továrnu. Za cenu 60 000 Kč ho od rodiny kupuje. Do stavby se vrhl okamžitě a 1.9. 1926 bylo hotovo. Návrh Karla Chocholy počítal jak s výrobní, tak s obytnou částí.
Období prosperity střídá boj o přežití
V roce 1935 zaměstnávala továrna 40 zaměstnanců, její výrobky jsou známé v Čechách i v zahraničí – hlavně díky dobré kvalitě a přiměřené ceně. Rodina zažívá období prosperity, které ale trvá jen do roku 1942, kdy je výroba zastavena.
Požárkovi jsou popotahování úřady a oba synové (Václav i Zdeněk) jsou nakonec zatčeni a umístěni do koncentračních táborů.
Oba přežili. Na svobodu jsou propuštěni v roce 1945 a rodina se pouští do práce. Výroba se opět oživila, ale jen do převratu v roce 1948.
Továrnu si pro sebe vyhlédl n.p. Motor-Union a majitelům vnutil nájemní smlouvu. To ale nestačilo. Začali snahy o vyvlastnění a převedení továrny do vlastního majetku. Odůvodnění? “Nemovitosti je třeba pro splnění nutných úkolů uložených jednotným hospodářským plánem.” Přestože rodina dlouho bojovala, v roce 1954 byla továrna vyvlastněna a přešla do majetku Motor-Union.
Od továrny až k administrativní budově
Rok poté prodává Motor továrnu n.p. Otavan, který tu funguje do roku 2000. Nová adresa mu prospěla. Otavan rozšiřuje svou výrobu a jen v Budějovicích zaměstnává kolem 240 zaměstnanců. Devadesátá léta se už ale nesou ve znamení úpadku.
V roce 1990 se také o svá práva přihlásil Zdeněk Požárek a po několikaměsíční korespondenci se mu podařilo vyjednat odkoupení továrny Otavanem.
Továrna definitivně utichla v roce 1998 a v roce 2004 ji kupuje společnost Getaza International. Do rukou současných majitelek přechází v roce 2010 a z původní továrny se stává administrativní budova. O tom ale zase příště.
