Riegrova 51 – zábava, společenské akce, byznys i poradenství » O nás

O nás

R51
 

Už pár let se snažíme, aby Riegrova 51 byla místem s duší a atmosférou, kde se všem bude líbit - našim nájemcům, klientům, hostům i návštěvníkům. A byť se to při pohledu na budovu administrativního charakteru nemusí zdát, nenajdete u nás pouze kanceláře.


Můžete u nás využít sál Galerie R51 pro jakoukoli společenskou akci, pronajmout si kanceláře nebo jen jednorázově využít zasedací místnost a naše technické vybavení. Přijít ale můžete jen posedět do kavárny nebo užít si některou z řady akcí, které se u nás pořádají.

 

To všechno díky DFK Group, ke které patříme. Celá DfK Group je hlavně o lidech, o atmosféře a o spolupráci. Vše co dělá, dělá srdcem a s největší péčí. Stejně tak, jako my v Riegrově 51.

RIEGROVA 51
- prostory s duší a atmosférou, prostory i pro váš projekt nebo volný čas!

 

Chcete o nás vědět víc? Kontaktuje nás!

 

                                                                  

Trocha historie

700x465-1345124936-03
 

Riegrova ulice byla původně cestou mezi polnostmi od bývalého pražského barbakánu směrem na východ (na podobných cestách téměř rovnoběžného směru vznikly také ulice Baarova, Smetanova, Skuherského, Šrámkova nebo velmi stará Pekárenská). Riegrova se začala zastavovat domy kolem roku 1840 od Mariánského náměstí směrem k Jírovcově ulici. Vedla do prostoru pozdější smaltovny Sfinx, kde stál Krausův statek a podle toho se ulice oficiálně od roku 1875 nazývala Krausova, dříve zvaná „Polní“ nebo Feld Gasse. Majitel statku budějovický měšťan Johann Kraus vlastnil v okolí ulice ještě další pozemky. V roce 1921 byla ulice přejmenována na Riegrovu podle českého politika Františka Ladislava Riegra.

 

Historie budovy Riegrova 51

Továrna na klobouky Václava Požárka
Protože půdorys ulice kopíroval starou polní cestu, je Riegrova ulice poměrně úzká. Ale z druhého pohledu tím, že vedla z Mariánského náměstí a přetínala živou ulici Jírovcovu, byla frekventovanou ulicí plnou drobných obchodníků a řemeslníků. V roce 1926 si nechal Václav Požárek postavit na severní straně Riegrovky mezi ulicemi Otakarovou a Lipenskou továrnu na klobouky.
Původní dům čp. 678 se zahradou koupil Václav Požárek pravděpodobně od manželů Václava a Kateřiny Šestauberových po roce 1918. Továrna na klobouky a pláště Václava Požárka byla postavena podle projektu arch. Karla Chocholy v zajímavém stylu blížícímu se k období funkcionalismu. Jednopatrové průčelí do Riegrovy ulice mělo administrativní a obytnou část a tovární blok o deseti okenních osách. Administrativní část měla výrazné horizontální prvky, tovární část zase vertikální.
Továrna na klobouky fungovala do roku 1948, dne 8. října 1949 vydal Místní národní výbor v Českých Budějovicích výměr, kterým nařizuje pánům Václavu Požárkovi a jeho synům, majitelům továrny na klobouky v Riegrově ulici č. 51/1001, aby vyklidili provozní místnosti a předali je národnímu podniku MOTOR – UNION. Výměr obsahoval odůvodnění, že v provozovnách o výměře téměř 700 m2 jsou zaměstnání pouze 4 dělníci.

MOTOR – UNION
Po vyklizení továrny byl objekt upraven a nastěhoval se tam v roce 1950 závod n. p. MOTOR – UNION „Matouš“, který v té době převzal do správy bývalý podnik Elektrokeram. V části budovy se usídlil celý úsek hlavního účetního a strojní a početní stanice Motoru. V roce 1953 bylo u Požárků zařízeno středisko vyrábějící drobné díly a součástky pro všechny provozy n. p. MOTOR – UNION. 
Oficiálně měl n. p. MOTOR – UNION továrnu pronajatou od manželů Františky a Václava Požárkových podle smlouvy ze dne 17. října 1949. Místní národní výbor sice nařídil rodině Požárkových, aby továrnu vyklidili, ale majitelem rodina Požárkova zůstala. MOTOR – UNION chtěl potom od nich továrnu odkoupit, jednal s nimi, ale nevedlo to k žádnému výsledku, proto MOTOR (mezitím vypadlo z firmy slovo UNION) požádal dne 17. června 1952 Jednotný národní výbor (zkráceně JNV) v Českých Budějovicích o zahájení vyvlastňovacího řízení. JNV vyhověl a budovy „Požárek“ manželům Požárkovým vyvlastnil výměrem z 23. dubna 1954.
V roce 1955 n. p. MOTOR továrnu  Požárek nečekaně prodal národnímu podniku OTAVAN, oděvní závody Třeboň.

OTAVAN
OTAVAN Třeboň se v v roce 1954 až 1955 dohodl s n. p. MOTOR na koupi bývalé továrny na klobouky Požárek v Riegrově ulici, kde MOTOR měl závod „Matouš“ a výpočetní středisko.
Do Riegrovy ulice se OTAVAN nastěhoval do konce roku 1955. Nakoupil a zařídil moderní stroje a postupně zavedl výrobu vycházkové konfekce. Zprvu se zaměřil na kalhoty, pláště a bundy. Přistavěla se kotelna, žehlírna, stříhárna a sklady. Přibližně od roku 1960 měl závod název „Otavan Třeboň, n. p. závod 04 České Budějovice“. Od roku 1985 se v OTAVANU v Riegrově ulici vyráběla jen vycházkové konfekce. Závod měl až 340 zaměstnanců ve dvousměnném provozu. V roce 1986 se plánovalo rozšíření závodu.
OTAVAN Třeboň se v březnu 1991 se stal akciovou společností a stále si držel provoz 04 v Riegrově ulici. Vyráběla se zde vycházková a sportovní konfekce, pláště, bundy, pracovní a ochranné obleky a uniformy pro celníky, záchranáře, hasiče, červený kříž, civilní obranu apod. Výrobky se v 90. letech 20. století vyvážely do Švédska, Finska, Itálie, Irska, Rakouska a Belgie. Kapacita však nepokrývala poptávku a nepomohlo ani to, že se provoz rozšířil o velkoobchodní prodej s vjezdem do areálu z ulice Jindřicha Šimona Baara.
V roce 1997 měl provoz už jen 80 pracovníků. Mateřská akciová společnost Třeboň začala provoz v Riegrovce omezovat. Po roce 1998 firma OTAVAN Třeboň, a. s. provoz v Riegrovce ukončila.

SOUČASNOST
V roce 2006 byla budova kompletně zrekonstruována a v současnosti slouží nejen jako administrativní centrum s kancelářemi řady firem, ale díky dalším aktivitám i jako volnočasové centrum.

 

© 2018 CHCIWWWSTRANKY.CZ

 
DfK Group Kůl práce